Kartička číslo čtyřicet pět - 12. neděle v mezidobí
Na Boha je třeba myslet pořád
Byl teplý červnový den. Venku byla spousta dětí s jejich rodiči. Jezdili na kole po cyklostezce nebo se procházeli. Eda a Jája mají rádi, když je rušno. Rádi lidi pozorují a přemýšlí nad tím, kde asi bydlí a co dělají.
Bylo už k večeru a tatínek na ptačí sourozence volal: „Edo, Jájo, poleťte domů! Budeme společně večeřet!“ „My ale nemáme hlad,“ odpověděli ptačí sourozenci. „Před chvilkou jsme jedli, ulovili jsme si žížaly.“ „Dobře, výjimečně můžete ještě chvíli zůstat venku. Zanedlouho vás ale zavolám.“
Trvalo to jen malou chvíli a táta přišel dodržet, co slíbil: „Edíku, Jájinko, pojďte domů! Budeme se společně modlit!“ Těm dvěma se ale zase vůbec nechtělo. Snažili se nejdřív chvíli dělat, že tátu neslyší, když se ale neozývali, přiletěl za nimi. „Pojďte domů. Na konci dne je důležité Bohu poděkovat v modlitbě.“ Eda se snažil najít nějakou výmluvu. „Ale vždyť Bůh ví, že ho máme rádi a že jsme mu vděční za to, že je s námi. Nemusíme mu to pořád dokola opakovat, ne?“ Táta se mu ale snažil vysvětlit, že to tak není. „Na Boha je důležité najít si čas každý den. Dáváš mu tím najevo, že ho máš rád. Když máš dobrého kamaráda, taky s ním chceš trávit čas a povídat si s ním. S Bohem je to úplně stejné.“
„Aha, dobře,“ odpověděla Jája. „Chápu to. Pojďme tedy domů, abychom mohli společně strávit chvíli s naším nebeským Tatínkem.“ Eda také přikývl.
Doma už čekala máma s Emou. Společně pak letěli ke kříži u cesty. Modlili se tam: „Drahý Bože, chceme ti poděkovat za dnešní den. Děkujeme ti, že bylo hezké počasí a že jsme mohli být venku. Děkujeme ti, že se nám dnes nic nestalo, že jsme živí a zdraví a že můžeme být spolu. Děkujeme ti za to, že máme spoustu kamarádů, a prosíme tě, abys jim žehnal, opatroval je a chránil. Také tě prosíme za všechny, kdo tě neznají, aby tě mohli poznat. Omlouváme se ti za všechno, co jsme dnes pokazili, za všechny chvíle, kdy jsme tě zarmoutili svým chováním. Nakonec tě také prosíme o klidnou noc, abychom nabrali síly do zítřejšího dne. Máme tě rádi a chceme být s tebou. Amen.“
Pak ještě chvíli potichu zůstali v Boží blízkosti. Když se vrátili domů, už bylo pozdě, a tak šli rovnou do hajan. Přitulili se k sobě a za chvíli už všichni pomalu a tiše oddychovali ze spánku.
Lk 9,62: Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.
V tuhle dobu už se všichni těší na prázdniny. Pán Bůh se těší s námi. Je spolu s námi rád, že si můžeme odpočinout, užít si teplých dní a času s těmi, které máme rádi. Protože máme rádi také Pána Boha, nechceme o prázdninách zapomínat trávit čas s ním. Najdeme si čas na modlitbu, i když se nám třeba zrovna nebude chtít. Stejně jako naši ptáčci v příběhu.
Tip na modlitbu: Popros za prázdniny. Můžeš nahlas říct: „Bože, prosím tě, abys mě ochraňoval… (doplň prázdninovou aktivitu nebo místo, na které pojedeš)“. A ostatní společně dodávají: „Prosíme tě, Bože.“
Kartička číslo 45 byla poslední.
Požehnané prázdniny!
