I mladí z naší farnosti se zúčastnili Světových dnů mládeže!
Nevíte, co to jsou Světové dny mládeže? Nevadí, čtěte dál a projděte si s námi naši cestu do Portugalska, kde se tato akce konala.
Světové setkání mládeže (World Youth Day) je křesťanská akce, na kterou se jednou za 2 až 4 roky sjedou mladí ze všech pěti kontinentů. Letos se tento týden setkávání s bližními i s Bohem konal v Lisabonu. Z České republiky vyrazilo do Portugalska 3 tisíce mladých křesťanů. Z Poličky vyrazila skupinka 20 poutníků, kteří se rozhodli utužit svoje přátelství, první týden na Dnech v diecézích a druhý týden na samotném setkání v Lisabonu.
Odjížděli jsme 25. července, nejdříve do Brna auty, potom do Vídně vlakem a z Vídně nás již čekal, pro některé docela první, let letadlem. Když jsme se po čtyřech hodinách cesty autobusem z Lisabonského letiště dostali do Porta, kde měl probíhat náš celotýdenní program, zjistili jsme, že zaměstnanci vlakových společností stávkují. My jsme náhodou bydleli půl hodiny jízdy vlakem ve městě Trofa, konkrétně ve farnosti Vila do Coronado. Byli jsme na cestu však obdařeni hromadou štěstí a požehnáním od poličského faráře, tudíž jsme jeden z mála vlaků, které ten den jely, doběhli.
V Coronadu jsme byli ubytováni v tělocvičně, kde měl každý přidělen vyměřený prostor na spaní, někteří z nás byli rádi, že se do něj i s kufrem vešli. Celý týden nás hostili úžasní dobrovolníci z Porta, kteří pro nás připravovali dopolední program, mše a vše, co se týkalo našeho zázemí. My jsme jako správná poličská schola doprovodili dvě mše svaté, jednu českou a jednu portugalskou. Na setkání se ostatně zpívalo úplně všude. Ve vlaku, na nádraží, při čekání na loď i při samotné plavbě. Zpívalo se česky, anglicky, francouzsky, španělsky a desítkami jiných jazyků. Zbytek našeho času jsme věnovali prozkoumávání Porta, nádherného přímořského města, které nám svou architekturou doslova vzalo dech. Navštívili jsme nespočet parků a zahrad, mořský svět, spoustu kostelů a bazilik a také místní pláž a oceán, který byl tak studený, že si tam někteří byli schopni strčit jen palec u nohy. Prošli jsme se po portském mostě a zažili osvětlené Porto v noci. Poslední den, který jsme strávili ve farnosti byl zakončený fotbalovým zápasem mezi Čechy a Portugalci. Potom jsme vzdali velké díky našim dobrovolníkům a odebrali jsme se do Lisabonu, kde nás čekal hlavní program WYD.
V Lisabonu jsme byli ubytováni na Lékařské fakultě v areálu nemocnice Santa Maria, kde jsme zjistili, že místa na spaní v Coronadu byla obrovská, tady byla totiž dvakrát menší. Sprchy jsme měli celý kilometr od ubytování, a navíc otevřené jen v čase, kdy jsme se měli účastnit programu. A pokud nám přišlo, že již v Portu bylo opravdu hodně lidí, z množství poutníků v Lisabonu nám spadla čelist. Aplikace, ve které se ukrývaly všechny informace o programu stávkovala podobně jako portské vlaky, které v Lisabonu sice jezdily, ale přecpané k prasknutí. Byli jsme unavení, frustrovaní a lehce vyděšení, ale to nás neodradilo od toho si program pořádně užít. Hned další den jsme si tedy přivstali a vyrazili na poutní místo do Fatimy, kde se mnozí z nás pomodlili k Panně Marii, připomněli si fatimské zjevení a také nakoupili spoustu dárečků našim blízkým v Česku. A potom již nastal program Světových dnů mládeže, který se skládal z mnoha koncertů, divadel, přednášek, muzikálů a dokořán otevřených dveří mnoha muzeí. Toho jsme samozřejmě plně využili. Navštíven byl muzikál o Donu Boskovi, Muzeum peněz, vína, hudby i architektury a moderních technologií, dále koncert dvou filharmonií a spousta dalšího. Dopoledne se o nás starali organizátoři, kněží a biskupové v Českém centru, kde probíhaly katecheze, adorace a mše. Samozřejmě jsme se nechali unést i samotným městem Lisabonem a procestovali ho křížem krážem. Hlavní místo v lisabonském programu měl všemi milovaný papež František, který vedl zahajovací mši, křížovou cestu, různá setkání po celém Lisabonu a závěrečnou vigilii. Českým poutníkům se často nechtělo do milionového davu, tak radši zapnuli aplikaci TV Noe a poslouchali nádherné události v bezpečí a daleko od hrozby ušlapání. I přes to jsme se však potkali a popovídali si s obrovským množstvím mladých křesťanů z různých koutů světa, např. z Indie, Brazílie, Gabonu, Kuvajtu atd. Celý týden jsme se fyzicky i duchovně připravovali na závěrečnou vigilii, která se měla udát na prostranství Campo da Graça v parku Tejo, a které se zúčastnilo 1,5 miliónů poutníků. A příprava byla opravdu nutná. Den předem k nám dorazila neskutečná vedra a my jsme se museli na pláň táhnout i s našimi ne příliš lehkými zavazadly. Když jsme konečně dorazili, trvalo nám nejméně půl hodiny, než jsme v prachu mezi kupou lidí našli místečko, kde bychom složili hlavu. Vešli jsme se! Nacpáni mezi Italy, Afričany a Američany, někteří přímo pod obrovskou obrazovkou. Prožili jsme nádhernou vigilii s papežem Františkem, společně se pomodlili a potom jsme na okamžik zamhouřili oči, než nás probudil DJ s kolárkem, který svoji zbožnou hudbou rozechvěl celou pláň a naše ušní bubínky. Následovala závěrečná mše svatá a potom už postupné loučení s nádherným Portugalskem. To proběhlo asi šestihodinovou cestou z pláně na letiště. Nikdo z nás asi nikdy nezapomene na to, jak jsme se v 50 °C plahočili s 16 kilovými kufry. Ale zvládli jsme to a 7. srpna dorazili zpět do Poličky.
Byla to jízda, ale požehnaná. Jsme těžší díky portugalské kuchyni, ale také díky novým zážitkům, vzpomínkám, vztahům a zkušenostem. A asi za nás za všechny můžu říct, že jsme cítili přítomnost Boží. Velké díky patří našemu veledůstojnému panu děkanovi Tomáši Enderlemu, který mnohým z nás umožnil se do Lisabonu podívat a také všem farníkům, kteří na naši cestu přispěli a doprovázeli nás v modlitbách.
Tak co, líbí se vám koncept Světových dnů mládeže? Pojeďte taky! Příští se konají v roce 2027 v Soulu v Jižní Korei.
