9. Věrnost
Vytrvám v lásce.
29. října 2023, 30. neděle v mezidobí
Mt 22, 37: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“
Celé evangelium: Mt 22, 34–40
Klárčino rozhodnutí
Cesta vedla z kopce a do kopce a děti začínaly být unavené. Nejvíc Klárka. Začínala trochu litovat, že svolila, aby šli po škole do lesa, kde došlo k osudovému momentu, při němž se objevili v této divné zemi. Přemýšlela, co by se dalo dělat, aby si cestu nějak zkrátili. Když zastavili u několika spadlých kmenů, aby si trochu odpočinuli, řekla kamarádům, že by si potřebovala odskočit. Zalezla do nízkého křoví.
„Jejda, to jsem se lekla!“ vyjekla. Přímo před ní ležel kámen a na něm seděla velká ještěrka. Vypadala spíš jako chameleon. „Achoj, Klálko!“ zažvatlala. „Já fím, že chceš domů. Proto jsem za tebou pšišla. Dostanu tě odfud. Vím, kudy fede sklatka do faší země. Ale mám jednu podmínku. Mušíš jít sama. Rosmysli se lychle.“ Klárka ještěrce sotva rozuměla. Zároveň byla její divná mluva docela roztomilá. Chtěla hned vyhrknout: „Jasně, půjdu!“ Něco jí ale říkalo, že to není úplně v pořádku. Zamyslela se a nakonec ještěrce odpověděla: „Děkuji ti za nabídku, ještěrko. Sice si mi tady moc nelíbí, ale to nevadí. Zůstanu věrná svým kamarádům a neopustím je. Vím, že společně zvládneme všechno, co nás potká.“
V tu chvíli ještěrka z ničeho nic zmizela. Klárka se rozhlížela všude okolo, ale nikde ji neviděla. Zmateně vyskočila z křoví. „Co je ti, Klárko?“ ptali se Olík a Sofi, kteří hned poznali, že je s ní něco v nepořádku. Klárka jim převyprávěla celou událost. „Jsme rádi, že jsi s námi zůstala,“ ujistili ji oba téměř jednohlasně. Neboj se, budeme ti pomáhat, abys všechno zvládla. A když budeš unavená, zastavíme, aby sis odpočala.“
Po jakých aktivitách jsi unavený(á)?
Co děláš, když tě něco přestane bavit?
Viděl(a) jsi někdy ještěrku?
Zůstal(a) jsi někdy věrný(á), prostože jsi to slíbil(a)?
