30. Pokora
Uznávám, že něco nedokážu. Potřebuji Ježíše, aby mi pomohl.
10. března 2024, 4. neděle postní
Jan 3, 16: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
Celé evangelium: Jan 3,14-21
Zamknuté dveře
Jen, co se vzpamatovali z opičího nadělení, byla před nimi další výzva. Došli totiž ke zdi, ve které byly malé dřevěné dveře. Bohužel zjistili, že jsou zamknuté. „Určitě tady bude někde schovaný klíč,“ napadlo je. Sofie navrhla: „Oli, ty budeš hledat nalevo, Klári, ty jdi napravo a já to prošmejdím tady uprostřed. Určitě tu někde bude.“ Dali se do hledání. Po dobrých dvaceti minutách se sešli zpátky u dveří. Ani jeden z nich neměl úspěch.
Napadlo je, že se ještě zkusí vyměnit. Tentokrát šla Klárka doleva, Sofi doprava a Oliver hledal uprostřed. Ale zase nic. Přemýšleli, co dál. „Hele, a nejsou ty dveře třeba jen zaseknuté? Možná klíč vůbec nepotřebujeme,“ napadlo Oliho. Zkoušeli lomcovat klikou, tlačit do dveří i za ně pořádně zatáhnout. Ale pořád nic. „Ještě mě napadá, že bychom mohli zkusit přelézt zeď,“ napadlo Klárku. Ale kdepak. Kameny byly hladké a zeď vysoká. A taky ani na jedné straně nebrala konce, takže její obcházení nepřipadalo v úvahu. Zklamaně se posadili na bobek. Museli uznat, že tentokrát vůbec netuší, co mají dělat. Bylo jim to líto.
„To přece vůbec nevadí, že vám tato překážka nejde zdolat. Zapomněli jste na mě a na můj slib, že vám vždycky pomůžu?“ ozvalo se najednou nedaleko od nich. Byl to Satelo. Děti na něj radostně naskákaly a objaly ho kolem krku, jako by se viděly po roce s vlastním bratrem. „Jsem rád, že umíte uznat, že něco nezvládnete. Vím, že po tak dlouhé cestě, na které jste si nakonec se vším poradili, to není jednoduché. Jsem na vás hrdý. Tak pojďte.“ Pak Satelo vytáhl z kapsy klíč a dveře odemkl. Světe, div se, nebylo za nimi vůbec nic! Prostě tam jen pokračovala cesta. Satelo pak chvíli putoval spolu s dětmi. Nechal si povídat, co zažily v paláci, a ocenil je, že tam nezůstaly.
Stalo se ti někdy, že jsi nedokázal(a) vyřešit nějaký úkol?
Jak jste se přitom cítil(a)?
Myslíš si, že je důležité, aby každý uměl uznat, že něco nezvládne? Proč?
Dokážeš si nechat pomoct?
