26. Sebeovládání
Dokážu se vyhnout tomu, co neprospívá.
11. února 2024, 6. neděle v mezidobí
Mk 1, 44: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“
Celé evangelium: Mk 1, 40–45
Stůl plný dobrot
Když se děti ráno probudily, dostaly vydatnou snídani a taky svoje původní oblečení, které bylo vyprané, čisté a voňavé. Pak se šly se sluhou podívat do zahrad, které byly neméně krásné než celý palác. Klidně by v nich vydržely celý den. Jenže na to nebyl čas, protože je čekala audience u královny.
Královna je přijala ve svém trůním sále. Byla milá a vlídná, úplně stejně jako všichni ostatní lidé, se kterými se děti na své cestě potkaly. Vyřídily jí pozdravy od Satelovy maminky a předaly jí balíček. Měla z něj velkou radost a ihned jej předala jednomu ze sluhů, aby ho odnesl. To děti trochu zamrzelo, protože se těšily, že uvidí, co je v něm ukryto.
Královna je pak pozvala na svačinu. Sesedli se okolo vyřezávaného stolu, který byl plný úžasných dobrot. Většinou to byly sladkosti. Ale tak nádherné a chutné! Jako by je upeklo a ozdobilo tisíc cukrářských skřítků. Kam se na ně hrabalo cukroví, které byly děti zvyklé jíst na Vánoce, nebo dorty, které dostávaly na narozeniny. Ani nezvládly všechno vyzkoušet. Bylo toho tolik!
„Kdybyste tu zůstali,“ nabízela jim královna, „mohli byste mít takové sladkosti klidně každý den. Byli byste tu jako v bavlnce. Moji sluhové by se o vás každý den starali.“ Děti měly sto chutí vykřiknout: „No jasně, my už nikdy neodejdeme!“ Ale v hloubi srdce jim něco říkalo, že by to nebylo správné rozhodnutí. „My se společně rozmyslíme a poradíme a přijdeme vám říct,“ odpověděla nakonec za všechny tři Klárka. Pak se s královnou rozloučili a vrátili se do svého pokoje.
