25. Starostlivost
Jsem pozorný k potřebám druhých.
4. února 2024, 5. neděle v mezidobí
Mk 1, 32: „Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé.“
Celé evangelium: Mk 1, 29–39
Jako v bavlnce
Služebná je dovedla do pěkného pokoje se třemi postelemi. „Svlékněte se, vezmu si vaše oblečení, abychom vám ho mohli vyprat. Napravo jsou dveře do koupelny, ve které se můžete umýt, a nalevo je šatní skříň. V ní jsou čisté šaty. Můžete si je půjčit. Až budete hotovi, přinesu vám něco k snědku.“ Děti s radostí poslechly. Pořádně se umyly naposledy u staré paní na začátku cesty. Postupně se vystřídaly v koupelně, pohověly si v postelích a čekaly na jídlo. Když ho služebná přinesla, opravdu s chutí se do něj pustily. Bylo tam pečené maso, ovoce a nějaká zvláštní limonáda, která jim moc chutnala.
Když se všichni nasytili, přišel pro ně sluha, který jim nabídl, že jim ukáže celý palác. Procházeli přijímacími pokoji, ložnicemi či knihovnou. Zastavili se tu s vrátným, tu s vojákem. Byli dojatí, jak hezky se tu k nim všichni chovají. Zašli se podívat i do stáje na koně. Když byli s prohlídkou u konce, sluha je zavedl zpátky do pokoje. Donesl jim ještě další jídlo, aby se mohli dojíst, kdyby dostali hlad. „Zítra půjdete navštívit královnu a dáte jí balíček, který jste přinesli. Tak se na to dobře vyspěte. Dobrou noc,“ popřál jim a rozloučil se s nimi.
Když se v pokoji zhaslo, Oliver zašeptal: „Holky, já jsem na ten balíček úplně zapomněl. Jsem tak unešený z toho, jak starostlivě se tu k nám chovají, že mi úplně vypadl z hlavy.“ „My se ti nedivíme,“ smály se holky. A ujistily ho: „Máme to úplně stejně.“
Víš, jak to vypadá v ložnici na hradě nebo zámku?
Máš rá(a), když se o tebe někdo stará?
A o koho se staráš ty?
Proč je důležité se o sebe starat?
