24. Čistota
Dbám o své srdce.
28. ledna 2024, 4. neděle v mezidobí
Mk 1, 25: „Mlč a vyjdi z něho!“
Celé evangelium: Mk 1, 21–28
U paláce
Neušli ani pár kilometrů a najednou se mezi stromy objevil palác. Byl tak nádherný! A taky dobře skrytý za hustým lesem. V tu chvíli jim bylo jasné, že ježek jim lhal a byli rádi, že ho neposlechli. Vydali se ke vstupní bráně.
Bránu hlídal přísný strážný. To děti ale nijak nerozhodilo. Neměly obavu, že by se nedostaly dovnitř. Když se však k bráně přiblížily, uviděly, že nad ní visí nápis: DO PALÁCE MŮŽE VSTOUPIT JEN TEN, KDO JE ČISTÝ. To je vylekalo. Ti tři totiž čistí rozhodně nebyli. Už několik dní na sobě měli stejné oblečení a boty měli zaprášené. Už bylo ale pozdě. Strážný si jich totiž už všiml. „Hej, děcka, pojďte sem!“ Poslechli ho a přišli k němu. „Teď nás vyhodí, protože jsme jak čuňata,“ pomysleli si. Strážný ale jejich vzhledu vůbec nevěnoval pozornost. Místo toho šmátral v kapse. „Kam jsem ho jen dal?“ bručel. Za chvíli se rozzářil. „Tady ho mám!“ V ruce držel malý kámen, který vypadal jako drahokam. Klárce, která stála nejblíž, ho přiložil na srdce. Drahokam se v tu chvíli rozzářil sytě růžovou barvou. Strážce se usmál a prohlásil: „Výborně, můžeš dovnitř.“ Totéž pak udělal se Sofií a Oliverem. Všem třem se drahokam na hrudi rozzářil.
Když vstoupili na nádvoří paláce, ozvalo se: „Už jsou tady!“ Zase se zdálo, jako by o jejich příchodu všichni věděli. Na nádvoří za nimi přiběhla mladá žena v prostých, ale upravených šatech, asi služebná. „Pojďte za mnou, už na vás čekáme,“ vyzvala děti.
Klárce to nedalo a zeptala se: „Vám nevadí, že jsme tak umazaní?“ Služebná se zasmála: „Jak umazaní, děvče? Vždyť jste úplně čistí. Pro nás je důležité, jaké máte srdce. A vy jste přišli s čistým úmyslem.“
Byl(a) jsi někdy na hradě nebo zámku?
Co děláš, když se ušpiníš?
Co můžeš dělat, abys měl(a) čisté srdce?
