19. Odevzdanost
Dávám Bohu všechno, co jsem prožil(a).
31. prosince 2023, Svátek Svaté rodiny
Lk 2, 29–31: „Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy.“
Celé evangelium: Lk 2, 22–40
Lanovka
Když si děti rozdávaly k snídani chleby, které jim Satelo připravil, našly mezi nimi malý papírek. Stálo na něm: TO, CO ZA CHVÍLI UVIDÍTE, JSEM SESTROJIL JÁ. NEBOJTE SE A POUŽIJTE TO. Děti byly napjaté, o co půjde. Rychle tedy dojedly a vydaly se na další cestu. V noci pršelo, a tak byla všude okolo mlha. Naštěstí ale bylo vidět na cestu. Ta je za chvíli dovedla na kraj propasti. Děti se velmi polekaly, protože takovou překážku nečekaly. Když viděly hloubku před sebou, dělalo se jim trochu špatně.
O pár kroků dál spatřily něco, co vypadalo jako lanovka. Přišly k tomu blíž a skutečně. Byla to lanovka, ale sestrojená z lián. Měla přesně tři sedáky. Takové, jaké Klárka, Oliver a Sofča znali z dětského hřiště nedaleko od jejich domu. Na té se občas vozili a moc je to bavilo. Ale svézt se na této lanovce do husté mlhy a nevědět, co je na konci? To je přece hrůza.
Děti na sebe bezradně koukaly. Všechny tři přiznaly, že se zase bojí. Ještě aby ne. Oliver přišel k jednomu sedáku a zkusil se na něj posadit. „Holky, já jdu do toho. Satelo přece psal, že ji sestrojil on. Právě jsem se rozhodl, že se nemám čeho bát. Věřím mu a bez problému se mu odevzdám.“ Pak si sedl, pevně se chytil oběma rukama a odrazil se od země. Lanovka se pomalu rozjela. Postupně zrychlovala a Oliver za chvíli zmizel v husté mlze. Holky se po sobě podívaly: „Asi měl pravdu. Jdeme na to.“ A jedna po druhé nasedly taky. Všichni tři lanovkou bezpečně dorazili až na druhou stranu propasti. Oddechli si a v duchu poslali Satelovi velké poděkování. Znova si uvědomili, že mu opravdu mohou důvěřovat.
Jel(a) jsi někdy lanovkou?
Byl(a) jsi někdy v lanovém centru?
Viděl(a) jsi někdy propast?
Je pro tebe těžké věřit rodičům?
A co Ježíšovi?
