16. Naděje
Ježíš přijde. Vím to. Uchovávám si naději.
17. prosince 2023, 3. neděle adventní
Jan 1, 26–27: „Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“
Celé evangelium: Jan 1, 6–8. 19–28
Sofie se ztratila
Chtěli pokračovat v cestě. Sofča ale ještě prosila bráchu a kamarádku: „Budťe tak hodní a počkejte tady chvíli. Potřebovala bych si odskočit.“ Klárka a Olík slíbili, že počkají. Sofie se rozběhla ke skupině stromů, které rostly o pár desítek metrů dál. Když zalezla mezi ně, uviděla hroznou věc. Na jednom z nich seděl obrovský pták. Možná to byl orel, ale měl na perutích oranžovo fialový melír a zobák trochu do modra. Vypadal podivně. Rozletěl se směrem k Sofii. Ta ani nestihla zakřičet strachy a už ji měl v zobáku. Uslyšela jen, jak Oliver a Klára vyděšeně křičí: „Sofííí!“ To už ale byla někde vysoko na obloze. Naštěstí neletěli příliš daleko. Orel ji vynesl na skálu, která byla přímo nad nimi, a odletěl. „Co budeme dělat?“ přemýšleli Olík a Klárka. „Já bych asi zavolala Satela. Na tu skálu nemáme šanci vylézt a Sofču tam rozhodně nenecháme. Satelo je naše jediná naděje.“ Sotva to dořekla, objevila se kousek za nimi známá postava. „To víte, že vám pomůžu. Slíbil jsem přece, že tady budu pro vás.“
Satelo měl kolem pasu ovázáno lehké, ale dlouhé a pevné lano. Přesunul se s dětmi těsně pod skálu a vyhodil ho nahoru. Lano zázračně vyletělo až na vrcholek skály a tam se samo pevně omotalo o vystouplý kámen. Pak obratně vyšplhal až nahoru a vyklepanou Sofii objal. „Pojď, pomůžu ti dolů.“ Oblékl ji do lezeckého úvazku a připnul k lanu. Pak sám slanil a nakonec pomohl dolů i Sofče. Všem spadl kámen ze srdce. Děti nevěděly, jak mají Satelovi vyjádřit vděčnost. „Kdybyste zase něco potřebovaly, vzpomeňte si na mě. Nikdy vás v ničem nenechám,“ ujišťoval je.
Byl(a) jsi někdy na skále?
Víš, jak vypadá orel?
Byl(a) jsi někdy v nebezpečí?
Stalo se ti, že tě někdo zachránil?
Co znamená mít naději?
