23. Důvěra
Následuji Ježíše, který mě dobře vede.
21. ledna 2024, 3. neděle v mezidobí
Mk 1, 17: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“
Celé evangelium: Mk 1, 14–20
Tak kudy?
Kousek za skálou našli rozcestník. Byl to ten, o kterém mluvila Satelova maminka. Moc dobře si pamatovali její radu, takže předpokládali, že se u něj vůbec nezdrží. Když k němu přišli, ani si ho neprohlédli a rovnou vykročili na cestu, která vedla přesně uprostřed. Najednou se za nimi ozvalo: „Počkejte! Vy se ani neujistíte, jestli jdete správně?“ Když se otočili, uviděli ježka. Měl oranžové bodliny a žluté tlapky. Ježek pokračoval: „Rozmyslete si, kudy půjdete. Tuším, že míříte do paláce. Jestli vám někdo poradil prostřední cestu, tak je to buď pěkný vtipálek, nebo vás moc nemá rád. Jde totiž o trasu plnou překážek. Nechci se o nich teď příliš rozpovídat. Stačí, když mi budete věřit, že cesta, která zahýbá doleva, je o mnoho pohodlnější a rozhodně kratší.“ Děti se zarazily. Komu teď mají věřit? Bolely je nohy a zkratku by rozhodně ocenily. Popošly o kousek dál, aby je ježek neslyšel, a šeptem se radily, jestli ho poslechnou. „Já bych do toho šel,“ prosil Oliver. „Jsem vyčerpaný a vy určitě taky. Zkratka nám neuškodí.“ Sofča ale nesouhlasila. „Já bych rozhodně důvěřovala Satelově mamince. Když nám poradila, abychom šli středem, určitě k tomu měla nějaký důvod. A jak můžeme vědět, že nám ježek radí dobře?“ Rozhodnutí zůstalo na Klárce. Ta se na pár sekund zamyslela a měla jasno: „Souhlasím se Sofi. A i kdyby prostřední cesta přinesla další překážky, překonáme je. Máme přece Satela. Stále platí, že mu důvěřujeme.“ „Máte pravdu, holky,“ přidal se nakonec i Oliver. V radosti, že jsou za jedno, znova vykročili na prostřední cestu. Na ježka úplně zapomněli. Nejspíš už někam odešel.
Viděl(a) jsi někdy ježka?
Jak vypadá rozcestník na turistické stezce?
Řídil(a) jsi se podle něj někdy?
Čí rady jsou pro tebe důležité?
