Témata synody ve zkrácené podobě
I. Na společné cestě: V církvi a ve společnosti jdeme bok po boku po stejné cestě. Kdo jsou v naší farnosti ti, kdo s námi „putují společně“ a kdo mimo naši farnost? Když říkáme „naše církev“, kdo do ní patří? Kdo je opomíjen, ať už úmyslně či prakticky?
II. Naslouchat: Naslouchání je první krok, ale požaduje otevřenou mysl a otevřené srdce bez předsudků. Komu dluží naše farnost naslouchání? Jaký prostor má hlas lidí opovrhovaných a vyloučených? Dokážeme popsat předsudky a stereotypy, které nám brání v naslouchání? Jak nasloucháme společenskému a kulturnímu prostředí, ve kterém žijeme?
III. Ujmout se slova: Všichni jsou zváni, aby hovořili odvážně a otevřeně. Jak v našem společenství a v jeho různých skupinách uplatňujeme svobodnou a upřímnou komunikaci? Jak komunikujeme se společností, do které patříme? Kdy a jak se nám daří říci to, co nám leží na srdci? Jsou ve farnosti vytvářeny podmínky pro vzájemné setkání? Kdo vystupuje jménem našeho společenství a nakolik je mu nasloucháno?
IV. Slavit: „Společné putování“ je možné jen tehdy, pokud má základ ve společném naslouchání Božímu slovu a ve slavení eucharistie. Jak intenzivně udává směr našemu „společnému putování“ modlitba a mše svatá? Inspirují naše nejdůležitější rozhodnutí? Jak podporujeme aktivní účast všech věřících na liturgii?
V. Spoluzodpovědnost za misijní poslání: k misijnímu poslání církve jsme povoláni my všichni. Jak je každý pokřtěný zván, aby naplňoval misijního poslání? Jak podporujeme lidi z farnosti, kteří jsou zapojeni do služby společnosti, jakou je sociální oblast, politika, vyučování, prosazování sociální spravedlnosti, ochrana lidských práv, péče o společný domov atd.? Jak jim církev pomáhá, aby vnímali toto své poslání v misijním duchu? Jaké mohou být naše osobní překážky pro evangelizaci?
VI. Vést dialog v církvi a ve společnosti: dialog si žádá vytrvalost, ale umožňuje vzájemné porozumění a je schopen zúročit zkušenosti lidí a národů. Jaký je prostor pro dialog uvnitř naší farnosti a jak je dialog veden? Jak jsou zpracovávány názorové střety, konflikty, těžkosti? Jaké jsou naše zkušenosti s dialogem, se zapojováním věřících jiných náboženství a s těmi, kdo nevěří? Jak uskutečňuje naše místní církev dialog a jak se učí od dalších oblastí společnosti jako je svět politiky, ekonomie, kultury a od chudých lidí?
VII. S jinými křesťanskými denominacemi: Dialog s křesťany různých vyznání, se kterými nás pojí jediný křest, má na společné cestě zvláštní místo. Jaké vztahy máme s bratry a sestrami jiných křesťanských vyznání? Jakých oblastí se týkají? Jaké plody a jaké těžkosti nám toto „společné putování“ přineslo?
VIII. Autorita a spoluúčast: Církev synodální je církví, ve které je uplatňována spoluúčast a spoluzodpovědnost. Jak definovat cíle, ke kterým směřovat? Jakou cestou jich dosáhnout a jaké kroky podniknout? Jak uplatňovat autoritu v naší farnosti? Do jaké míry je týmová práce a spoluzodpovědnost zaběhlou praxí? Jak fungují orgány synodality v naší farnosti? Přináší své plody?
IX. Rozlišovat a rozhodovat: V synodálním duchu činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch Svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství. Jakým způsobem se rozhodujeme? Jak se v tomto rozhodování lze zlepšit? Nasloucháme celému Božímu lidu? Jak naše rozhodnutí uvádíme do praxe? Jaké využíváme nástroje a postupy ve prospěch transparentnosti a odpovědnosti? Jak můžeme růst ve společném duchovním rozlišování?
X. Formovat se v duchu synodality: Synodalita s sebou nese vnímavost pro změnu, formaci a neustálé učení se. Jak naše církevní společenství formuje lidi, aby byli ve větší míře schopni „putovat společně“, vzájemně si naslouchat, zapojovat se do misijního poslání a do dialogu?
