Postní aktivita 2022
Milí farníci,
s Popeleční středou Vám každoročně nabízíme inspiraci pro plnější prožití doby postní. Co jsme pro Vás připravili letos? Tentokrát Vás neposíláme do přírody jako v minulém roce, nicméně motiv cesty se přesto nevytratil. A stejně jako loni, kdy jste za křížky putovali občas v blátě, v dešti, se studeným větrem v zádech, to bude možná pro některé z Vás výprava náročná a bolavá. Pokud se totiž na ni s námi vydáte, budete muset sestoupit ke svému srdci, kam půjdeme společně za smířením a odpuštěním. Cesta tam vede obzvlášť náročným terénem, přesto bychom na ní chtěli vzdávat chválu Bohu za každý drobný krůček, který na ní učiníme. Naše základní vybavení na tuto pouť by měla tvořit především odvaha a pokora k přiznání, že naše srdce není tak čisté, jak bychom si přáli a jak doufáme, ale že každý bez výjimky v něm nalezneme mnoho neléčených či dokonce zanícených ran způsobených křivdami skutečnými či domnělými, nesnášenlivostí, pohrdáním a neschopností odpustit. Pokud se domníváte, že odpuštění má své limity, jež není možné překročit, přečtěte si prosím tento úryvek z deníku holandské Židovky Etty Hillesum, který si vedla ve válečných letech. Tedy v době, kdy se nacisté rozhodli bez kompromisů vyhladit její národ. Uprostřed nemilosrdného odvlékání Židů do koncentračních táborů si zapsala toto: „Člověk samozřejmě může být někdy smutný a sklíčený kvůli tomu, co se s ním děje; je to lidské a pochopitelné. A přece: tu největší loupež na sobě pácháme sami. Považuju život za krásný a cítím se svobodná. Nebe se klene stejně ve mně jako nade mnou. Věřím v Boha, věřím v člověka a dovolím si to tvrdit bez falešného studu. Život je těžký, ale to samo o sobě není zlé. Je třeba začít brát sám sebe vážně, to ostatní přijde samo. „Práce na sobě“ v žádném případě neznamená nějaký chorobný individualismus. Mír se stane skutečným pokojem později, až jej každý jedinec objeví v sobě a vymýtí ze sebe nenávist k bližnímu, bez rozdílu rasy a národa, až ji přemůže a promění v něco, co už s nenávistí nemá nic společného a co se v delší perspektivě dokonce může proměnit v lásku.“ Ač nebyla křesťankou co do konfese, dokázala poselství evangelia skutečně s věrnou láskou žít. Pokud si do pomyslného zavazadla na cestu přibalíte i tato její slova, věříme, že Vám v obtížných úsecích poskytnou potřebné občerstvení a dodají sílu pokračovat k cíli. Kéž si v něm na otázku po tom, proč je třeba pokoušet se až do vyčerpání dobývat ve svém nitru nové a nové kousky ničím nepodmíněné lásky, můžeme odpovědět: „Pro nic menšího než pro to, že to řekl Pán“.
Základní princip letošní postní aktivity spočívá v zástupné modlitbě. Aniž bychom věděli, zda se nemodlíme za prosbu psanou rukou sestry/bratra, s nimiž nám jakýkoli kontakt činí potíže. Budeme se učit spoléhat na Prozřetelnost, která ví lépe než my sami, čeho je nám pro náš duchovní růst právě teď nejvíce třeba. Pokusíme se zdokonalovat v bezpodmínečné lásce…
Praktický postup:
V předsíni kostela sv. Jakuba naleznete dvě krabice, kartičky s obrázky, kancelářské sponky a propisky.
Z krabice „1“ si vezměte složenou kartičku s obrázkem jednoho zastavení křížové cesty z kostela sv. Jakuba. Prosím, nedívejte se na obrázek, vložte výběr do rukou Prozřetelnosti a mějte důvěru, že vám přidělí právě to zastavení, které vám má něco důležitého sdělit, a které byste si třeba sami nevybrali.
Na volnou polovinu kartičky napište svoji modlitbu, prosbu, přání, díky… Napište cokoli, co nosíte v srdci a co byste rádi předali Pánu Bohu.
Kartičku sepněte kancelářskou svorkou a vložte ji do krabice „2“.
Vyberte si z krabice „2“ kartičku s modlitbou (opět prosím neotvírejte a důvěřujte Bohu, že Vám vybere nejlépe).
Modlete se s láskou za úmysl pro vás anonymního bratra/sestry, rozjímejte nad připojeným obrázkem zastavení křížové cesty. Záleží zcela na vás, zda se budete modlit jednu modlitbu celou postní dobu, či si jich vyberete více.
Kartičku s úmyslem, za nějž jste se pomodlili, můžete vhodit do krabice na stolku u mariánského oltáře a současně zde za něj zapálit obětní svíčku.
Pokud víte o někom, kdo se nedostane do kostela, umožněte mu prosím, aby se zapojil skrze vás a nezůstal ve postním snažení osamocený.
A to je vše.
Po uplynutí postní doby „zasadíme“ všechny modlitby do země na farní zahradě a budeme si velmi přát, aby nám z těchto semínek smíření vyrostlo něco krásného.
Tato postní aktivita nemá horní věkovou hranici, dolní věkovou hranici si musí určit děti a jejich rodiče sami. Dětská postní aktivita je vhodná pro všechny předškoláky a školáky, kteří se ještě necítí staří na sbírání samolepek výměnou za splněný úkol.
Podrobnosti k dětské aktivitě najdete v samostatném článku a instrukce budou mít děti také u kartiček, které dostanou první postní neděli v kostele.
