Kartička číslo tři - 25. neděle v mezidobí
Návštěva lesa
Jednou se Jája s Edou rozhodli, že se podívají do lesa. „Ještě nikdy jsem tam nebyla a jsem moc zvědavá, jak to tam vypadá,“ švitořila Jája a nedočkavě poskakovala na větvi, až se třásl celý keř. „Já jsem tam už jednou byl s tátou. Jsou tam houby a mech, to je takový zelený koberec,“ podělil se o svou zkušenost Eda.
Letěli přes pole a kolem potoka. Na kraji lesa spatřili zvláštní zvířátko, které nikdy předtím neviděli. Mělo oranžovohnědý kožíšek, špičaté uši, velký ocas a v tlapkách oříšek. Hbitě běhalo a skákalo po stromech. Namířilo si to přímo k Edíkovi s Jájou. „Ahoj, ptáčci! Já jsem veverka Esterka.“ „Já jsem Eda a tohle je Jája. Chtěli bychom se podívat do lesa. Mohla bys nás provést?“ Ptáčci měli radost, že si tak rychle našli kamarádku. Nadšeně poletovali za poskakující veverkou, která jim ukazovala krásy jejího domova. „Rostou tu hlavně smrky a borovice. Tady pod stromy najdete spoustu hub. Tohle je bedla. A támhleto je muchomůrka. Pozor, ta je jedovatá!“ Jáje a Edovi málem vypadly oči z důlků. To je úplně jiný svět, než který znají. Jen je tu trochu šero, ale to nevadí.
Eda se najednou přestal rozhlížet, zahleděl se na Esterku a zesmutněl. „Už bych chtěl letět domů,“ poprosil. „Je mi smutno, protože vidím, že ty, Esterko, máš silné nohy, kterými můžeš skákat z větve na větev, a takový krásný huňatý ocas. My ptáčci můžeme poskakovat jen trošku a ocásky máme malé. Myslím, že to není fér. Pán Bůh je nespravedlivý, když jednomu zvířátku dá silné nohy, a druhému ne.“ Jája chtěla Edu nějak potěšit, ale vůbec nevěděla jak. Zato Esterka měla v odpovědi jasno. „Víš, Edíku, já mám silné nohy, abych mohla skákat, a ty máš zase křídla, abys mohl létat. To já nemůžu, i když bych moc chtěla. Pán Bůh nás stvořil tak, že jsme každý jiný. Na světě by bylo moc smutno, kdybychom byli všichni jeden jako druhý.“ Jáje bylo líto, že ji něco takového nenapadlo Edovi říct. Pomyslela si, že musí doma poprosit rodiče, aby si s ní o Bohu víc povídali, protože by ho chtěla lépe poznat.
Bůh má rád každého a pořád. Bez ohledu na to, jestli je velký nebo malý, tlustý nebo hubený. Nezáleží na tom, co zrovna děláme. Má rád tebe osobně. Zná tvoje jméno. Právě tebe na tomto světě chtěl a naplánoval si tě. A vůbec mu nevadí, že jsi ještě malý a nedokážeš toho tolik, co starší kamarádi, sourozenci nebo dospělí.
Zkus si během tohoto týdne více uvědomovat, že Pán Bůh má rád tebe osobně a zná tě jménem.
Tip na písničku pro tento týden: Ať jsi velký nebo malý
