Kartička číslo dvě - 24. neděle v mezidobí
Pavlík a nehoda
Okolo keře, ve kterém si rodina Strnadů postavila své hnízdo, vede cyklostezka z nedalekého městečka. O kousek dál jsou také koleje, po kterých několikrát denně projíždí osobní vlak, který spojuje městečko s velkým městem. Je tu pořád rušno, a to se Strnadům líbí, protože rádi pozorují lidi i zvířata. Zajímá je, co dělají a o čem se baví. Poslední dva měsíce tu měli obzvlášť mnoho zábavy, protože byly letní prázdniny. Děti i dospělí jezdili na kole nebo kolečkových bruslích, procházeli se nebo seděli na louce a povídali si. Někteří si dokonce nosili deky a koše s jídlem a dělali si pikniky. Ptáčci je často a rádi sledovali.
Dnes je zaujal kluk Pavlík. Řítil se na kole prostředkem cyklostezky a šlapal do pedálů tak rychle, jak jen dokázal. V dálce za ním bylo vidět dalšího jezdce – byl to jeho tatínek. Než se tátovi podařilo syna dohnat, najel Pája na kámen. Kolo s ním škublo, zpanikařil, začal kličkovat a po několika sekundách spadl a odřel si pravé koleno. Začala mu téct krev a velmi rychle se mu v očích objevily slzy.
Eda s Jájou to nadělení pozorovali z nedalekého stromu. Jakmile začal malý smolař natahoval moldánky, Jája se vylekaně odrazila pařátky od větve, vyskočila do vzduchu, zamávala křídly a vypískla: „Letím mu utrhnout kousek jitrocele na louku!“ Eda se k ní hned připojil: „No jo, ten mu přiložíme na ránu, aby se mu rychle zahojila.“ Než se ale stihli s lístkem léčivé byliny vrátit, malého cyklistu už utěšoval jeho táta, který ho mezitím dohnal. Objal ho, utřel mu slzy a dodal: „To nevadí. Vím, že tě to bolí, ale ty jsi můj šikovný kluk a já ti věřím, že dokážeš dojet zpátky domů. Tam ti ránu ošetříme.“ Pavlík sice ještě trochu fňukal, ale pak se statečně postavil, zvednul kolo a nasedl na něj. Tentokrát už jel hezky vedle taťky a nikam nespěchal.
Eda z Jájou vzali utržený lístek jitrocele domů. Třeba si ho máma bude chtít schovat. Když příběh o Pavlíkovi povídali rodičům, tatínek Strnad dodal: „To měl ten klučina ale hodného tatínka. Připomíná mi to našeho nebeského Otce. On je taky pořád s námi, povzbuzuje nás, abychom byli stateční, a pomáhá nám zvládnout všechno, co nás v životě potká.“
Bůh jedná s každým z nás podobně jako tatínek z příběhu s Pavlíkem. Tatínek pomohl Pavlíkovi vstát, utěšil ho, ale také si přál, aby byl Pavlík statečný a dojel na kole zpátky domů. V dnešním evangeliu nám Ježíš říká, že kdo chce jít za ním, má zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat jej. Tím křížem myslí všechny naše starosti a trápení. Máme být stateční jako Pavlík a nebát se žádných těžkostí. Můžeme si být jistí, že Bůh nás s nimi nenechá osamělé, že nás neopustí a bude nám pomáhat, abychom to všechno zvládli.
Pokud tě během tohoto týdne potká něco náročného, bolavého nebo se ti něco nepovede, zkus si uvědomit, že v tom nejsi sám, že tě Pán Bůh má rád a je pořád s tebou, ale ty máš být statečný/statečná.
Tip na modlitbu:
Děkujeme ti, Bože, že nás máš rád a že jsi pořád s námi. Prosíme tě o pomoc ve všech situacích, kdy se nám něco nepovede, kdy nás potká něco náročného nebo bolavého. Slibujeme ti, že se vždycky budeme snažit být stateční.
I když ...(doplň něco konkrétního, např. I když jsme nemocní...)
Ty nás neopouštíš, Bože.
