Historie kostela
Kostel sv. Jakuba Většího se nachází v centrální historické památkově chráněné zóně města Poličky na náměstí Bohuslava Martinů. V roce 2010 byl kostel prohlášen Národní kulturní památkou.
Novogotický děkanský kostel sv. Jakuba Většího byl postaven v letech 1853 – 1865 Fr. Schmoranzem st. podle upraveného projektu A. Wacha na místě starého chrámu poškozeného požárem města v roce 1845. Stavitel Franz Schmoranz starší (1814 – 1902) nechal strhnout všechny dochované konstrukce a využil snad jen patu polygonálního kněžiště hlavní lodi. Základní kámen byl svěcen 14. července1853 a stavba byla dokončena osazením kytky fiály vpravo od hlavního vchodu 5. října 1863. Kostel byl vysvěcen na den sv. Jakuba Většího 30. července 1865. Posvěcení novostavby bylo spojeno s oslavou šestistého výročí Poličky.
Tento kostel je trojlodní hala s tribunami v bočních lodích, osově situovanou západní hranolovou věží a dlouhým kněžištěm s šestibokým závěrem. Celková délka kostela dosahuje asi 46 m (bez opěráků). Délka interiéru presbytáře je asi 19 m a délka lodi 19 m, šířka interiéru trojlodí je přibližně 20 m. Výška věže po střed makovice je asi 63 m (k tomu navíc cca 3 m vysoký kříž). Podlaha věžního ochozu se nachází ve výšce 37 m.
Při přestavbě byl důsledně dodržen půdorys gotického kostela, ale hmotově se novostavba proměnila z baziliky na halu – tj. všechny tři lodi jsou stejně vysoké. Navíc byla z vnějšku přístavbami pohlcena část kněžiště, které při venkovním pohledu vypadá krátké, ačkoliv pohled do interiérů (a půdorys) ukazuje jeho mimořádnou délku. Z vnějšku je patrné, že pata závěru je středověkého původu (pískovcové kvádry).
Hlavní loď je zaklenuta rychlým sledem čtyř klenebných polí, kterým v bočních lodích odpovídají téměř čtvercová pole. Kněžiště o třech obdélných klenebných polích a závěru odděluje od lodi triumfální oblouk. S výjimkou sakristie je v interiéru důsledně užita křížová žebrová klenba ze žeber hruškové profilace. V chóru a v hlavní lodi vybíhají žebra z vysokých štíhlých válcových přípor ukončených variacemi na gotické kružbové hlavice s polygonálními krycími deskami. Žebra se sbíhají do masivních terčových svorníků: v závěru s tváří Krista, v kněžišti s letopočtem 1860, v lodi s polychromovaným městským znakem, kruhovým otvorem pro závěs lustru, polychromovaným znakem Českého království a symbolem Boží Trojice. Klenby bočních lodí v obou úrovních vybíhají z konzol. Žebra se opět sbíhají do terčových svorníků drobnějšího měřítka.
Na severní boční loď navazuje obdélná sakristie o dvou polích osmidílné žebrové klenby. K jižnímu boku presbyteria se v úrovni sakristie připojuje kaple Božího hrobu (přístupná z presbyteria) a kaple P. Marie otevřená do boční lodi. Do západní části hlavní lodi je vsunuta podklenutá hudební kruchta s varhanami, otevřená obloukem do věže.
Hranolová věž je z větší části zasunuta do půdorysu trojlodí a před západní průčelí předstupuje v podobě mělkého rizalitu s nakoso postavenými opěráky při nárožích. Po stranách věže jsou v koutech bočních lodí situována schodiště zpřístupňující empory a věž. Západní část kostela získala podobu izolovaného bloku s hladkým průčelím. Má téměř pevnostní ráz a monumentální dojem je zdůrazněn cimbuřím, odstupněným západním štítem a opěráky v nárožích, které vrcholí fiálami s kytkou. Subtilněji působící průčelí lodi a presbytáře z kvádrů je rytmizováno dvakrát odstupněnými opěráky vrcholícími stříškami. V patách východního štítu jsou posazeny fiály s kytkami. Okna s hrotitými záklenky vyplněnými kružbami jsou v lodi prolomena ve dvou úrovních odpovídajících vloženým emporám. Všechny kružby jsou individuální, žádná se neopakuje.
Ve věži se nad zvonicovým patrem se zvonovou stolicí nacházel byt věžného s čp. 236 (v současné době upraven jako rodná světnička světoznámého hudebního skladatele Bohuslava Martinů). Byt sestávající z předsíně a obytné místnosti je přístupný z ochozu vyneseného na krakorcích. Ochoz s kružbovým zábradlím spojuje průchozí polygonální věžičky v nárožích, které jsou zastřešeny oplechovanými štíhlými jehlanovitými stříškami s pozlacenými makovicemi. Věž vrcholí osmibokou jehlancovou střechou s makovicí a křížem. Střecha věže a nárožních věžiček je kryta měděným plechem, hlavní loď a presbytář betternitovými černými šablonami.
Mobiliář kostela sestává z hlavního oltáře se sochou sv. Jakuba Většího apoštola od V. Levého z kararského mramoru a obrazy zemských patronů od J. V. Hellicha. Postranní oltáře jsou zasvěceny sv. Josefu (v severní boční lodi s obrazem W. Kandlera) a P. Marii (v jižní boční lodi ve východním, plnou zdí odděleném poli s obrazem J. V. Hellicha). Kazatelna přístupná ze sakristie je zdobená reliéfními deskami od V. Levého. Chórové lavice s letopočty 1864 (na epištolní straně) a 1865 (na evangelijní straně), dvě řady lavic v lodi, lavice na emporách pocházejí stejně jako křtitelnice v jižní boční lodi a kropenky v podvěží z doby stavby kostela. Byly zhotoveny podle návrhů Fr. Schmoranze st. Dodatečně byl po dokončení kostela realizován Schmoranzův návrh oltáře v kapli Božího hrobu. V podkruchtí jsou od roku 1932 umístěna barokní sousoší Piety a Krista loučícího se s P.Marií z původního kostela, které jsou nyní převezeny k restaurování.
Ve věži je zavěšen, krom čtyř zvonů z roku 1983, i nejstarší poličský zvon Medián z roku 1511, odlitý konvářem Jiříkem z Chrudimi.
