5. Pomáháme druhým z lásky k Ježíši
2. října 2022, 27. neděle v mezidobí
Lk 17,10: Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: "Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat."
Celé evangelium:Lk 17,5–10
Amálka je nemocná
Dnes dědeček jako vždy vyzvedl Vildu ve škole, ale už spolu nebyli vyzvednout Amálku do školky. Je totiž nemocná. Leží doma v posteli a stará se o ni babička. Vilém a děda půjdou babi vystřídat. Když dorazili, Vilda chtěl hned běžet k Amálce a zeptat se jí, jak se cítí. Babička ho ale zastavila: „Psst, Ami spí.” Pak se s ním i s dědečkem rozloučila a šla domů. Ti dva si sedli do obýváku, a aby si čekání na Amálčino probuzení ukrátili, hráli stolní hru.
Když se nemocná konečně probudila, děda se jí hned šel zeptat, jestli něco nepotřebuje. Vilda nezůstal pozadu, sestru v posteli obejmul a řekl jí, že jí přeje, aby se brzy uzdravila. To ji potěšilo. „Prosím, donesli byste mi něco k pití? A pomohli byste mi na záchod? Točí se mi hlava.” Děda s bráškou se rozdělili: jeden šel vařit čaj a druhý Ami pomohl z postele a doprovodil ji, kam potřebovala.
Vildovi už se pak ale moc nechtělo sestře pomáhat. „Půjdu si s něčím hrát do obýváku,” řekl. „Stejně z toho nic nemám, že se o ni budu starat. Akorát tím ztratím čas, který můžu mít pro sebe.” „Dobře, tak já se teď Amálce budu věnovat,” na to děda. Zatímco Vilda byl celé odpoledne někde zalezlý, děda se naplno věnoval vnučce, jak slíbil. Vařil jí čaj, měřil teplotu, četl jí pohádky a povídal si s ní.
Když už byl skoro večer a rodiče se vrátili domů, děda se s Amálkou loučil a přál jí brzké uzdravení. Ta mu děkovala: „Dědečku, ty jsi na mě tak hodný. Děkuji ti, že ses o mě tak krásně staral. Bylo mi tu s tebou moc hezky.” Děda jí na to odpověděl: „To je samozřejmost, Amálko. Mám tě přece rád.” Vilda jejich rozhovor zaslechl z vedlejší místnosti. V tu chvíli si uvědomil, jak špatně se zachoval, když řekl, že o sestru nebude pečovat, protože by z toho nic neměl. „Druhým lidem přece máme pomáhat, aniž bychom za to něco čekali zpátky. Ach jo. To jsem to dnes pokazil.” Bylo mu to líto. Šel se sestřičce omluvit. Ta jeho omluvu přijala a ujistila ho, že se nezlobí. „Kdybys něco potřebovala, tak na mě zavolej. Rád ti pomůžu,” slíbil bráška.
Ježíš nás volá ke službě druhým lidem a světu. Za tuto službu nemáme nic chtít, protože on sám nám pomáhá zdarma. Když pomáháme druhým měla by být naším hnacím motorem láska.
Návrh modlitby
Dobrý Ježíši, děkujeme ti, že nás nikdy neopouštíš a staráš se o nás z lásky. Chceme mít lidi okolo nás rádi stejně jako ty a pomáhat jim. Děkujeme ti, že i o nás se někdo postaral, když jsme to potřebovali. Chceme ti teď poděkovat za všechny, kdo se o nás v těžkých chvílích postarali.
Ježíši, děkuji ti za (jméno), který / která se o mě staral/a… pomohl/a mi, když…
