19. Velká Boží rodina
8. ledna 2023, Svátek Křtu Páně
Mt 3,17: A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.”
Celé evangelium: Mt 3,13–17
Malá konvička
Vilík pomáhal dědovi uklízet umyté nádobí. Mezi čistými talířky a sklenicemi objevil malou porcelánovou konvičku. Vzal ji do ruky a prohlížel si ji. Zdála se mu povědomá. „No jo, podobnou přece máme v kostele! Nedávno jsem ji v sakristii podával panu faráři. Ten den byl při nedělní mši svaté křest.”
„Co je to křest?” zeptala se Amálka. „To je takové to, jak pan farář polije miminko vodou,” snažil se jí vysvětlit brácha. „Cože?” nechápala Ami. „Proč by pan farář někoho poléval?” divila se. Vilda pokrčil rameny. Nedokázal to sestřičce vysvětlit.
Děda se vložil do jejich rozhovoru a vysvětloval: „Voda je, děti, jenom symbol. Je to symbol něčeho velikého, co se odehrává mezi člověkem a Bohem. Křtem se stáváme Božími dětmi a členy Boží rodiny a jsme také zbaveni hříchu.” „Aha,” přemýšlel nahlas Vilda, „ale já pořád nechápu, proč je tam ta voda.”
Děda položil před děti špinavý talíř a řekl: „Podívejte se na tento talířek. Co musíme udělat, aby byl čistý?”
„No přece umýt ho!” odpověděla hned Amálka.
„Přesně tak,” na to děda. A totéž se děje při křtu s naší duší. Je očištěna od všech hříchů. A křestní vodu při křtu používáme, abychom to lépe chápali. Děláme to dnes už ale jen symbolicky, jen trochu.”
Děti přikyvovaly a slíbily, že si to budou pamatovat. „A věděly byste,” zeptal se ještě děda, „co kněz při tom lití vody na hlavu říká?” „Já vím!” vykřikl Vilda. „Je tam něco s vemenem!” „Cože?” nechápal děda. „S jakým vemenem?” „No přece vemenu Otce i Syna… a to poslední nevím.” Děda se smál. „To přece není vemenu, ale ve jménu. A celé to zní: Viléme, já tě křtím ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Anebo Amálie. Nebo Jane. Nebo Markéto. To záleží, jak se děťátko jmenuje. Ale pokřtěny mohou být i starší děti nebo dospělí.”
Křtem jsme se stali Božími dětmi a patříme do Boží rodiny. Křest je důležitá událost. Bůh mi v každé svátosti říká, že jsem jeho jedinečné dítě. V den Ježíšova křtu ho Bůh nazval "milovaným Synem". I každému z nás tak říká: "Můj milovaný syn/má milovaná dcera."
Návrh modlitby
Pane, tys mě přijal,
tys mě zavolal jménem,
svůj život jsi spojil s mým.
Děkuji Ti za křest.
Pane, dals mi sílu,
chceš abych byl svatý,
oslovil jsi mě svým slovem.
Děkuji Ti za křest.
Pane, daroval jsi mi víru,
omyl jsi mě svou vodou,
dals mi nový život.
Děkuji Ti za křest.
Chtěl jsi abych s Tebou oslavoval,
stvořil jsi mě pro radost,
vždycky jsi se mnou počítal.
Děkuji Ti, Pane,
že dnes mohu naplňovat svůj křest.
Amen.
